Na jednom nejmenovaném portále jsou duševní změny spojené s epilepsií popsány následovně: Typický je egocentrismus, sklony ke zlosti, pedanterie, obřadnost, myšlenková prvoplánovitost. Pojem epileptická povaha je zde užíván jako jeden z charakteristických rysů nemoci. Alternativní medicína také disponuje pojmem epileptické povahy. Nikoli však ve spojení s nemocí. Snaží se člověka napasovat do jednoho ze čtyř druhů povah (epileptická, hysterická, psychopatická, schizofrenní).
Lze v 21. století operovat s takovými formulacemi? Můžeme takové články brát vůbec vážně?
Existuje epileptická povaha?
O tom diskutuje i odborná obec dlouhou dobu. Poznatky o epileptické povaze se staly podkladem mnoha výzkumů a dostaly se i do odborné literatury. Příkladem může být Ottova encyklopedie, která vycházela v letech 1888 až 1909.
"Padoucnice (Epilépsie) jest choroba centrálního nervstva, vyznačující se občasnými, náhle vznikajícími záchvaty křečovitými, jež obyčejně jsou spojeny se zákalem vědomí. Nemocný zachvacován bývá ztrátou sebevlády tělesné a duševní, kácí se, veškeré svalstvo náhle jest uvedeno ve stav strnulého napětí, po němž následuje prudké škubavé zmítání. Někdy záchvat zahajován vyrážením skřeku pronikavého, zpravidla provázen nepravidelnostmi dechu, oběhu krevního, ztrátou citlivosti, poruchami vyměšovacími, teplotovými atd. Pádem či lomcováním nemocný může utrpěti poranění. Jazyk nezřídka se pokouše, když vklouzne mezi křečovitě svírané čelisti. Odtud zkrvavělost upěněných slin, které se řinou z úst. Veliký záchvat (grand mal) trvá obyčejně několik minut. Intelligence epileptiků nemusí za celou dobu života utrpěti podstatných změn. Většina epileptiků doznává však duševního porušení, které bývá různě vytvářeno. Obyčejně epileptikové vyznamenávají se prudce vznětlivou povahou. Bývají urážliví, zlostní, pomstychtiví, podezíraví, tíhnou k výstřednostem nejen ve špatném směru, ale někdy také k ušlechtilým snahám. Nápadně časta jest u nich sklíčenost, plynoucí z vědomí těžké nemoci, která v nepředvídatelných okamžicích může je překvapiti a vydati v nebezpečí. Čím dříve se někdo stal obětí Padoucnice, tím snáze také obyčejně začne se rozvíjeti epileptické slábnutí rozumu, které se zračívá znesnadněnou chápavostí a zvláště ztrátou paměti. Někdy dochází až na vznik netečné zblbělosti, při níž osoba stala se ke všemu lhostejnou a jenom ve směru nízkých pudův a hrubě sobeckých snah udržuje se zvýšená popudlivost, slepě bezohledná."
Je celkem přirozené, že se o epileptickou povahu začala zajímat i pedagogická veřejnost. V sedmdesátých letech u nás proběhl výzkum dětí s epilepsií na školách. Josef Sasín (Socializace dětí s epilepsií) vycházel z poznatků publikovaných v 50. letech.
- Epileptický charakter podle Sucharovové (1954)
- zesílení instinktů, agresivita, motorický neklid, nestálost, ulpínavost, prudké afektivní výbuchy, impulsivní a emoční labilita
- Dvě skupiny povahových změn podle Bradleye (1951)
- neurofyzilogické - nepravidelná měnlivost nálad a chování, hypermobilita, iritabilita, krátkodobé kolísání pozornosti, selektivní potíže v matematice
- samotná reakce dítěte na chorobu
- Dvě odlišné povahy podle Halsteada (1957)
- trucovité, kruté, drzé, divoké, rozladěné, sadistické sklony
- bázlivé, mrzuté, nestálé, samotářské, přecitlivělé
- Jinak na to šla Rubinovová (1958)
- Na psychickém útlumu se podílí vyřazení dětí z kolektivu
- Vliv farmak dle Matthese, Livingstonea (1954,55)
- změna chování na základě antiepileptické léčby
Typická epileptická povaha se neprokázala. Ani v angloamerickém prostředí odborníci nesouhlasí s epileptickým osobnostním charakterem. V dnešní době se tedy jako faktory ovlivňující psychický stav pacienta s epilepsií popisují následující:
- Genetické faktory, dispozice - prakticky neovlivnitelné hledisko, které si neseme v genové výbavě již od početí a které se podílí zejména na depresivních a manických symptomech, výskytu úzkostných poruch, při rozvoji psychóz i změnách osobnosti.
- Povaha postižení mozku - záleží na rozsahu a lokaci (umístění) poškození mozku. Za velice rizikové jsou považovány temporální oblasti. Například u meziotemporální sklerózy se často diskutuje reorganizace nervové sítě a její důsledky.
- Typ epi záchvatů, syndromů a umístění ložiska epileptické aktivity - opět se často zmiňuje oblast fokální a epilepsie lezionálního (potvrzené ložisko epi) původu
- Stav kompenzace epilepsie - riziková je dlouhodobá nekompenzovaná (tedy záchvaty se nepodařilo zastavit léky) epilepsie
- Věk a pohlaví - na psychické změny jsou náchylnější pacienti, u nichž se epilepsie objeví v dětství a pubertě. Naopak pohlaví v tomto případě nerozhoduje.
- Farmakoterapie - polyterapie oproti monoterapii celkově více zatěžuje organismus nemocného i pro vznik psychických poruch. Dále užívání starších antiepileptik. Je dokonce prokázán vznik demence po phenytoinu (ten už se dnes užívá minimálně).
- Psychosociální prostředí - sebepojetí pacienta, hyperprotektivita (přehnaná ochrana dítěte) ze strany rodiny, sociální izolace, předsudky společnosti - to vše se může podílet na vzniku psychických obtíží
- Compliance - motivace pacienta ke spolupráci na léčbě - uvádí se, že až 30 % nemocných odmítá spolupracovat s lékaři a vynechává medikaci. Dále pak opomenutí léku nebo u starších osob opakované požití léku opět utváří psychické změny.
Epilepsie je individuální onemocnění s velkou škálou projevů, proto by se i osobnost nemocného měla posuzovat čistě jednotlivě. Jak se nechal slyšet Orrin Devinsky, americký epileptolog a neurolog: "Vliv epilepsie na život jedince je individuální jako otisk prstu." Ať vám výše uvedené popisy přijdou povědomé nebo nikoli, v případě podezření u vašeho dítěte na psychické problémy nebo neobvyklé asociální chování je jedinou správnou volbou vyhledání odborné pomoci. Lze tak předejít dlouhodobějším, ne-li chronickým, změnám osobnosti a psychickým obtížím.
Zdroje:
Pasáž Ottovy encyklopedie obecných vědomostí je citována velice často a najdete ji běžně na internetu.
SASÍN, Josef. Socializace dětí s epilepsií. 1. vyd. Praha: SPN, 1975. 240, [1] s. Knižnice speciální pedagogiky.
PREISS, Marek a kol. Neuropsychologie v neurologii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 362 s. Psyché. ISBN 80-247-0843-4.
MICHÁLKOVÁ, Zuzana. Neuropsychologické aspekty farmakorezistentní epilepsie temporálního laloku. Brno, 2007. Disertační práce. MU/FF/D-PS PSK, 2007-10-26.
0 komentářů
Budu ráda za Vaše komentáře a popis osobních zážitků k uvedenému tématu.