Spadla na tebe hvězda

Podíváme-li se na historii epilepsie, konkrétně na postavení nemocných ve společnosti, neexistuje patrně období, v němž by chtěl epileptik žít. Po většinu času byl totiž považován za osobu posedlou ďáblem. Jasným vítězem pro život je současnost, ale přece jen - být postižen "svatou nemocí" ve starověkém Řecku či Egyptě - nebylo také k zahození. Myslíte si, že současná doba postavená na vědeckých znalostech a nebývalých lékařských technologiích zbavila onemocnění všech mýtů? 
Nelze nepřipomenout podpisovou akci v jedné z pražských městských částí, kde měl být vybudován denní stacionář pro nemocné epilepsií. Protestovalo se nejprve proti stavbě samotné, poté se vyžadovalo postavení vysoké zdi, která by oddělovala stacionář od veřejných prostor, aby se prý nemuseli kolemjdoucí a kolem bydlící na nemocné dívat. Jak to tedy bylo ve starověku?

epileptik = MORBUS SACER, nebo-li postižen svatou nemocí
Mně se ještě více líbí MORBUS SIDERATUS, nebo-li hvězdou zasažený... poetický název









Člověk trpící epilepsií byl ve starověku považován za osobu s nadpřirozenými schopnostmi, které spočívaly v tom, že během záchvatu prý hovořil s bohy. Přijímal důležitá poselství. S takovým názorem společnosti si již dokážu představit, že bystrý nemocný prožil život bez kamenování a pronásledování davem. Starověká léčba probíhala poněkud nevšedně - například pojídáním jmelí, jenž bylo utrženo během novoluní bez použití srpu. Také pouštěním žilou, trepanací lebky, tracheotomií, kastrací apod. Žádná sláva.


Osvícení se najdou v každé době. Hippokratés, otec medicíny, ve svém spise O svaté nemoci již ve starověku tvrdil, že epilepsie nepochází od bohů, ale je nemocí mozku. Doporučoval léčbu dietou a medikací. Chronickou podobu nemoci považoval za neléčitelnou. Hippokratés používal pojem seleniazetai k pojmenování nemocných epilepsií, jelikož se prý jednalo o zahloubané, zamyšlené osoby, jež jsou ovlivňovány jednotlivými fázemi měsíce (dle boha měsíce - Selene).

V Římě v období starověku to již tak optimistické nebylo. Nemocný byl považován za posedlého zlými duchy. Věřilo se v přenos choroby, tudíž byli epileptici izolováni od zbytku společnosti.

Za epileptiky jsou nicméně považováni nejen zakladatelé filozofie, Aristotelés i Sokratés, tak i autor pythagorovy věty.

Zdroje:
Obrázky:
Hvězda. Dostupná z: http://www.homemade-preschool.com/Christmas-Clipart.html
Hippokrates by Rubens. Dostupný z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokrat%C3%A9s#/media/File:Hippocrates_rubens.jpg
Informace:
Mytyzková, A. Neurální podstata epilepsie. Diplomová práce. Brno, 2009, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity.