Jak se v tom má rodič vyznat aneb Zavádíme léky na epilepsii

Epilepsie se prvotně a současně nejběžněji léčí prostřednictvím farmakoterapie, tedy léky. Existují samozřejmě i jiné varianty léčby, o nichž jste jistě slyšeli, nehledě na alternativu, ale s "prášky" se v případě nemocného epileptického dítěte setkáte. O lécích a jejich vývoji jsem již psala v článku Dětská antiepileptika AED. V souvislosti s mým oblíbeným EPI filmem také v článku Především nikomu neublížím. Nenechám si ujít příležitost tento film s Meryl Streep v hlavní roli ověnčenou Zlatým glóbem propagovat za jakékoli situace... Ale zpět k antiepiletikům (lékům na epilepsii): Co to je titrace? Co to je monoterapie? Polyterapie? Alternativní monoterapie?

Cílem léčby antiepileptiky je tzv. kompenzovaný stav /bez záchvatů ideálně po zbytek života/ pacienta s co možná nejmenším počtem vedlejších účinků. Tedy tak, aby se zvýšila kvalita pacientova života. Krásná představa. Jak ji realizovat?

U nově diagnostikovaných epileptiků, zvláště pokud jsou v dětském věku, je alfou omegou budoucí zdařilé léčby výběr léku 1. volby. Tedy prvního optimálního antiepileptika. Někteří lékaři uvádí, že je to v podstatě nejdůležitější bod v průběhu celé léčby pacienta. Zde je podstatné zjistit druh epileptického záchvatu a typ epileptických syndromů. Po nasazení léku je 40% předpoklad, že již u tohoto léku zůstanete a budete si říkat: máme to v suchu, co ostatní kolem toho tak šílí? Dokonce máte 16% šanci na trvalou kompenzaci. Léčbu jedním lékem nazýváme monoterapií. Z odborných studií vyplývá, že v případě první volby mají antiepileptika stejnou šanci uspět. Žádná tedy nemají vyšší či nižší účinnost, primárně záleží na jejich výběru.

Ze statistik dále vyplývá, že máte 50% šanci, že lékař na základě vašeho popisu pozná, zda se jedná u vašeho dítěte o fokální nebo generalizované záchvaty a zvolí tak vhodnou medikaci. Přidá-li k vyšetření i interiktální EEG, tak zbývá pořád 19 % dětí, u nichž se prostě neví... Rozhodnutí lékaře, jaký lék zvolí, ještě ovlivňují skutečnosti jako věk, pohlaví, hmotnost, psychický stav pacienta, samozřejmě i farmakoekonomika apod. Nové moderní léky mají stejnou šanci uspět, ale současně méně vedlejších účinků. Nicméně jsou dražší, tudíž méně předepisované. Bylo by od věci se zamyslet nad tím, že pokud se nasadí léky s menšími vedlejšími účinky, je daleko pravděpodobnější, že bude léčba úspěšná, protože si nebudete toliko stěžovat, a samozřejmě i kratší. Tedy nakonec ekonomicky výhodnější.

Co je důležité?

• dávkovací schéma - kdy léky berete, v kolik hodin, v jaké dávce (u nás je lékovka nepostradatelnou pomůckou)
• titrace - období, kdy léky postupně navyšujete/nasazujete až se dostanete ke kýžené dávce určené lékařem. Například berete nejprve půl tablety, pak celou, nakonec třebas 1 a 1/2 apod. Titrace trvá většinou v rozmezí 2 a více týdnů a doprovází ji intenzivnější vedlejší účinky. Je potřeba se na přípravu léků soustředit a nic nepokazit, nevynechat apod. V případě nejasností se ptát a ptát a ptát.

Volba alternativní monoterapie nebo polyterapie je individuální a odpovídá znalostem a zkušenostem lékaře. Nyní v číslech přejdeme k optimismu. Na základě jedné studie, která se věnovala pacientům po dobu celých 37 let, vyplývá, že sice pouze 16 % pacientů se dočká trvalé kompenzace ihned při nasazení prvního léku, nicméně dalších 52 % jí dosáhne postupně nebo i po několika relapsích (nezdarech v podobě zhoršení stavu).