V dětském věku jsme vcelku zvyklí na klasifikaci ze školy. I jako dospělí býváme různě klasifikováni. Mnohdy se "škatulkování" bráníme. V rámci diagnózy a pozdější léčby epilepsie se však jedná o jiný druh klasifikace. Toto prvotní zařazení je důležité pro vhodný výběr léku a setkáte se s ním ve zprávě od neurologa (slovně nebo G40, G40.1, G40.2, atd.)
Neustále dokola opakuji, jak je důležitý popis epileptického záchvatu. Rodiče by měli velice důsledně vypozorovat společné znaky objevující se u jejich dítěte během záchvatů. Variantou též je zachytit co nejvíce záchvatů kamerou, protože rodič většinou není lékařem a může mu ve slovním popisu něco uniknout nebo se nemusí přesně vyjádřit.
Na druhou stranu je potřeba poznamenat, že dítě může mít záchvaty různé a můžou se měnit v čase nebo v návaznosti na podávaný medikament.
O rámcové dělení epilepsie se pokoušeli již v Babylónské říši. První modernější a komplexnější varianta se objevila dle ILAE v roce 1969. Následně byla upravena v roce 1981 a 1989. Klasifikace se stále vyvíjí a mění v návaznosti na vědeckých objevech, genetických a jiných výzkumech. Také se odborná veřejnost nemůže dohodnout a výsledkem jsou stále nové a nové návrhy pro mezinárodní klasifikaci epilepsie. Například dětské brněnské centrum pro epilepsii v článcích paní docentky Hany Ošlejškové odkazuje na klasifikaci z roku 1981 i na zjednodušenou variantu z roku 2010. Jako rodiče byste se měli s terminologií související s rozdělením epilepsie seznámit. Jednak budete lépe rozumět neurologům a také lépe popíšete záchvat vašeho dítěte.
Zjednodušeně lze tedy epilepsii rozdělit následovně (také vycházím z klasifikace z roku 1981, v současnosti se doporučuje parciální epilepsie již dále nedělit a zaměřit se na popis symptomů, nebo-li příznaků):
Neustále dokola opakuji, jak je důležitý popis epileptického záchvatu. Rodiče by měli velice důsledně vypozorovat společné znaky objevující se u jejich dítěte během záchvatů. Variantou též je zachytit co nejvíce záchvatů kamerou, protože rodič většinou není lékařem a může mu ve slovním popisu něco uniknout nebo se nemusí přesně vyjádřit.
Na druhou stranu je potřeba poznamenat, že dítě může mít záchvaty různé a můžou se měnit v čase nebo v návaznosti na podávaný medikament.
O rámcové dělení epilepsie se pokoušeli již v Babylónské říši. První modernější a komplexnější varianta se objevila dle ILAE v roce 1969. Následně byla upravena v roce 1981 a 1989. Klasifikace se stále vyvíjí a mění v návaznosti na vědeckých objevech, genetických a jiných výzkumech. Také se odborná veřejnost nemůže dohodnout a výsledkem jsou stále nové a nové návrhy pro mezinárodní klasifikaci epilepsie. Například dětské brněnské centrum pro epilepsii v článcích paní docentky Hany Ošlejškové odkazuje na klasifikaci z roku 1981 i na zjednodušenou variantu z roku 2010. Jako rodiče byste se měli s terminologií související s rozdělením epilepsie seznámit. Jednak budete lépe rozumět neurologům a také lépe popíšete záchvat vašeho dítěte.
Zjednodušeně lze tedy epilepsii rozdělit následovně (také vycházím z klasifikace z roku 1981, v současnosti se doporučuje parciální epilepsie již dále nedělit a zaměřit se na popis symptomů, nebo-li příznaků):
- Podle etiologie /původu/
- idiopatická* - bez prokazatelné léze, genetická predispozice, manifestace v dětství a dospívání
- symptomatická - projev jiného onemocnění (intoxikace, cévní mozková příhoda apod.)
- kryptogenní (už se moc nepoužívá) - prokazatelná léze
- Podle klinického obrazu a EEG nálezu
- parciální (ložiskové, fokální) - ložisko se vyskytuje v jedné z hemisfér, odkud se záchvat šíří
- simplexní = jednoduché, bez ztráty vědomí
- motorické projevy - záškuby končetin, Jacksonská motorická epilepsie apod.
- somatosenzorické nebo senzitivní - bolesti, iluze, pseudohalucinace
- autonomní příznaky - nauzea, zčervenání, bolest
- psychické příznaky - dreamy states, deja vu, depersonalizace
- komplexní = s poruchou vědomí
- navazuje na parciální simplexní záchvat
- porucha vědomí již od počátku záchvatu
- parciální záchvat může sekundárně generalizovat - tedy z ložiska v jedné hemisféře se záchvat šíří do obou hemisfér
- generalizované - zasaženy obě hemisféry
- absence - zahledění
- myoklonické záchvaty - rychlé svalové záškuby
- klonické křeče - záškuby se ztrátou vědomí
- tonické křeče - flexe trupu, pád
- klonicko-tonické křeče - oboje výše uvedené, historicky nazýváme grand-mal
- atonické záchvaty - ztráta svalového tonu, pád na zem, hadrový panáček
- nezařaditelné
- status epilpticus - dlohotrvající záchvat se ztrátou vědomí, urgentní stav
Během léčby se může zařazení měnit na základě nových vyšetření a poznatků. Mnohdy jsem přemýšlela, proč je to tedy dobré. Asi jen pro odborníky. Za daleko důležitější považuji popis příznaků nebo výsledky vyšetření například elektrické aktivity mozku, na jejichž základě posléze můžeme škatulkovat.
* V seriálu Dr. House byl pojem idiopatická vysvětlen tak, že lékaři jsou idioti a nedokáží najít příčinu záchvatů :-)
* V seriálu Dr. House byl pojem idiopatická vysvětlen tak, že lékaři jsou idioti a nedokáží najít příčinu záchvatů :-)
Pro zvídavé a anglicky hovořící. Zdroje:
- Ošlejšková, H: Typy epileptických záchvatů. In: Dětská neurologie. [online], [cit. 9.11.2016]. Dostupný z: http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detska-neurologie/index.php?pg=epilepsie--typy
- Berg, A. T. and Scheffer, I. E. (2011), New concepts in classification of the epilepsies: Entering the 21st century. Epilepsia, 52: 1058–1062. doi:10.1111/j.1528-1167.2011.03101.x
- Shorvon, S. D. (2011), The etiologic classification of epilepsy. Epilepsia, 52: 1052–1057. doi:10.1111/j.1528-1167.2011.03041.x
- Trinka, E., Cock, H., Hesdorffer, D., Rossetti, A. O., Scheffer, I. E., Shinnar, S., Shorvon, S. and Lowenstein, D. H. (2015), A definition and classification of status epilepticus – Report of the ILAE Task Force on Classification of Status Epilepticus.
- The Organization of the Epilepsies: Report of the ILAE Commission on Classification and Terminology. [online], [cit. 9.11.2016]. Dostupný z: http://www.ilae.org/Visitors/Centre/Documents/OrganizationEpilepsy.pdf
