Je epilepsie dědičnou nemocí?

Zaměříme-li se na samotnou epilepsii jako nemoc, tak dědičnou není. Lze toto tvrzení považovat za společenský předsudek, který je stále hojně mezi lidmi šířen. Ve svém okolí se nicméně můžeme setkat s rodinami, u jejichž členů je výskyt epilepsie častější. Dědičné totiž mohou být predispozice k rozvoji epilepsie. Aby se nemoc projevila v celé své podobě, tak jak ji známe, musí být splněny dvě podmínky: predispozice + existence spouštěcího mechanismu. Můžeme mít tedy větší předpoklady k rozvoji epilepsie, ale pokud nedojde ke spuštění, tak se u nás nemoc neprojeví do konce života.

Velice náchylné k rozvoji epilepsie je období dětství, jelikož od narození do 8-10 let věku dítěte se mozek překotně vyvíjí. Jede si podle předem geneticky naprogramovaného schématu. Do tohoto vývoje však vstupují vnější i vnitřní vlivy. V období puberty se pak jedná hlavně o hormonální změny.


S jakými pojmy vzhledem k dědičnosti se můžete u epilepsie setkat?

• idiopatické epilepsie - geneticky podmíněné epilepsie. Zde rozhodují právě vyšší mírou genetické dispozice. Příkladem jsou noční epilepsie frontálního laloku, některé myoklonické a rolandické epilepsie či absence.

• symptomatické epilepsie - pro rozvoj nemoci jsou podstatnější vnější získané faktory. Mezi tyto faktory patří:
• v prenatálním období (v těhotenství, před narozením dítěte) - například toxické příčiny, malfunkce placenty
• v perinatálním období (během porodu a těsně po porodu) - krvácení, mechanické poškození, infekce, metabolické rozvraty, hypoxicko-ischemické stavy (nedokrvení, nedostatečné okysličení orgánů)
• v postnatálním období (po narození, během života) - encephalitidy, úrazy hlavy, toxické příčiny (alkohol), nádory, cévní příhody