Rozhodla jsem se na základě knihy, kterou právě čtu, podniknout malý výlet do Afriky. Světová zdravotnická organizace pokrývá asi 46 zemí Afriky, kde monitoruje přibližně 10 mil. osob trpících epilepsií. Musíme však brát v potaz špatnou infrastrukturu rozvojových zemí a velice komplikovaný přístup k datům ve zdravotnictví. 

80 % nemocných epilepsií postrádá v Africe léčbu moderními antiepileptiky, přičemž náklady na rok léčby jednoho pacienta by byly 5 $ (s ohledem na levnější možnosti léčby). Mnohdy není epilepsie léčena vůbec.

Diskriminace epileptiků je v různých částech Afriky nasnadě. Takoví lidé se nemůžou účastnit tradičních ceremonií a kmenových slavností. Své oblečení jsou nuceni prát samostatně od zbytku rodiny a kmene. Stejně tak pracovní nástroje musí být separované a nesmí se míchat. Ženy nesmí připravovat jídlo pro ostatní. Po smrti dochází běžně ke zpopelnění, ale těla osob, které během života trpěly epilepsií, jsou odnášena do hor nebo do posvátných lesů.


A nyní úryvky z praxe Jana Trachty (Lékaři bez hranic) z afrického Konga:

Zaměříme-li se na samotnou epilepsii jako nemoc, tak dědičnou není. Lze toto tvrzení považovat za společenský předsudek, který je stále hojně mezi lidmi šířen. Ve svém okolí se nicméně můžeme setkat s rodinami, u jejichž členů je výskyt epilepsie častější. Dědičné totiž mohou být predispozice k rozvoji epilepsie. Aby se nemoc projevila v celé své podobě, tak jak ji známe, musí být splněny dvě podmínky: predispozice + existence spouštěcího mechanismu. Můžeme mít tedy větší předpoklady k rozvoji epilepsie, ale pokud nedojde ke spuštění, tak se u nás nemoc neprojeví do konce života.

Velice náchylné k rozvoji epilepsie je období dětství, jelikož od narození do 8-10 let věku dítěte se mozek překotně vyvíjí. Jede si podle předem geneticky naprogramovaného schématu. Do tohoto vývoje však vstupují vnější i vnitřní vlivy. V období puberty se pak jedná hlavně o hormonální změny.


S jakými pojmy vzhledem k dědičnosti se můžete u epilepsie setkat?

• idiopatické epilepsie - geneticky podmíněné epilepsie. Zde rozhodují právě vyšší mírou genetické dispozice. Příkladem jsou noční epilepsie frontálního laloku, některé myoklonické a rolandické epilepsie či absence.

• symptomatické epilepsie - pro rozvoj nemoci jsou podstatnější vnější získané faktory. Mezi tyto faktory patří:
• v prenatálním období (v těhotenství, před narozením dítěte) - například toxické příčiny, malfunkce placenty
• v perinatálním období (během porodu a těsně po porodu) - krvácení, mechanické poškození, infekce, metabolické rozvraty, hypoxicko-ischemické stavy (nedokrvení, nedostatečné okysličení orgánů)
• v postnatálním období (po narození, během života) - encephalitidy, úrazy hlavy, toxické příčiny (alkohol), nádory, cévní příhody